Reklama
 
Blog | Karolína Lipská

Co je oficiální, bude tragicky jednoduché. Pravila obecní vývěska.

Jedno všední odpoledne. Je pod mrakem a nic zajímavého se asi nestane. No, tak se stalo, i když to je spíš smutné než zajímavé. Vývěska oficiálně útočící na vše kolem a další zklamání z té jednoduché formy. Dva hloupé plakáty, a co nápadů najednou vyvstává. Tak jednoduše inspirující a podněcující k myšlenkám, které dalece přesahují rámec jedné malé vývěsky. Nemohu si pomoct, ale opět nic pozitivního.

Ale já se snažila. Kdo hledá, najde. Marně. Objeví se zas jen ten stejný negativní výkřik. Původně příjemná procházka po dosud neznámém městě. Vše se mění ve chvíli, kdy pohlédnu na obecní vývěsku s propagačními plakáty KSČM a KDU-ČSL. A v pochmurné době poznamenané velkou vodou a norskými útoky se míra desgustace prohlubuje na pomyslné maximum. Obsahem obou sdělení totiž, a u komunistů mě to absolutně nepřekvapuje, není nic jiného než tupé napadání čehokoliv vládního. Konec konstruktivní kritiky v Čechách. Nebo spíš nikdy nebyl ani začátek. Nechci se zastávat v mnoha ohledech zcela nekompetentní vlády. Tady jde opět jen o formu. Především ta křiklavá štvavá rétorika manipulující s obrovskou cílovou skupinou lidí.

Útoky se nesou v jednom jediném typickém duchu. „Z nově přijaté zdravotnické reformy budou profitovat lékárny, lékaři a nemocnice. Povstaňme proti nim my, OBYČENÍ LIDÉ.“ Existuje snad něco, co by ještě více podněcovalo k vzájemné nesnášenlivosti? O objektivitě a pravdivosti tak jednoduše formulovaných tvrzení snad radno pomlčet. Apel na devadesát procent všech obyvatel zjevně velmi zabírá, bohužel; svou jednoduchostí, která je sice na úkor pravdivosti, se jeví populisticky atraktivním. To je tak jediná logika, která dle mého názoru patří do bulvárních plátků, ne do politiky, byť komunální. A tupé rozhořčené nadávání střídá opět nadávání, tentokrát jen smutné. Počet lidí, kteří podobné podněty neodsoudí či se s nimi dokonce alespoň zčásti ztotožní, je ještě smutnější. Dost silná slova na jednu hloupou vývěsku. Jak ale lépe vyjádřit ten momentální pocit bezmoci?

Slova, která podobným vyjádřením dominují, není třeba vypisovat, nekonstruktivní a nic neřešící cíl poštvat jedny a dehonestovat druhé z nich čišící přímo bije do očí. Lidovci mne také zklamali, ačkoliv jako věčný liberál nikdy neměli mé sympatie, ale budiž. Útoky nesoucí se v podobném duchu jako komunistická hesla, tentokrát na účet důchodové reformy, mě ale zaskočily. Ano, zcela jistě není ideální a stojí za diskusi. Možná stojí i za změnu, podrobnostem nerozumím, není tedy namístě, abych hodnotila obsah. Posoudit formu její kritiky je ale víc než jednoduché – tristní. Pojem konstruktivní diskuse a věcné připomínky se mi z praxe téměř vytratil. To je škoda, ne? V neposlední řadě také xenofobní útoky na adresu Romů (na oficiální vývěsce KDU-ČSL), další důvod ke znepokojení. Jde sice „jen“ o lokální problémy, do kterých mi vůbec nic není, přesto se mi to může velmi nelíbit, a také velmi nelíbí.

Reklama

Přestože situaci v dané obci neznám, obsahy veřejně vyvěšených dokumentů mne šokovaly. Měly? Nebo jen tvrdě narazila naivita, že taková míra smutné demagogie v oficiálních veřejných dokumentech dokonce (donedávna) parlamentních stran prostě není možná? Byla, je a bude možná. Zřejmě, ona vývěska asi jen dokonale ilustruje celkovou atmosféru. Smutná, jednoduchá a útočná forma vyjádření svého postoje není jen možná, ale více než běžná. Ostré extrémní výroky padají stále častěji, jejich míra hlouposti se sice různí, výsledek ale vesměs podobný. Faktem zůstává, že když se teď nad tím zamyslím, nic moc jiného jsem ani čekat nemohla.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama