Na druhou stranu za tímto výrokem spíše bude stát fakt, se kterým se musím též denně potýkat. Nedostatek fantasie, možná talentu nebo inspirace, každopádně je to jednoznačná neschopnost vyplodit něco dostatečně hodnotného a zajímavého bez náznaku provokace a exhibicionismu. Mohu jen závidět lidem, a že jich stále je, kteří podobné věci dokážou. Zásobit okolí veskrze negativními vjemy totiž umí téměř každý i bez špetky snažení, já sama jsem toho, snad bohužel, jasným příkladem.
Nechutně pak skučíme
v mentální agonii
a můžeme si za to sami,
když se tak nenávidíme,
sami se zabíjíme.
Proč se tak často snažíme,
ať se co nejvíc nenávidíme,
stále se pak bojíme,
ať nejsme nápadní,
hlavně, tvore, zapadni.
Na čem asi stavíme
myšlenkový hrady,
když se nenávidíme,
umíráme sami hlady.
A to je jenom část z mnoha hloupých básniček nedávno zvěčněných na obrazovce počítače, sotva v ní ale naleznu něco pozitivního, dokonce v ní víc než postrádám něco hodnotného. A je to právě ta pitomá a nekonečná jednoduchost, s jakou lze vymýšlet donekonečna další a další výroky, v nichž figurují zvratky, dementi, patologické jevy apod. A to jsem slušný, jak řekl pan Donutil coby sluha dvou pánů.
Je ale nádherné, jak mnoho věcí podobného ražení, však mnohonásobně vyšší kvality slaví úspěchy. Fenoménem moderního umění je neskutečná nekonvenčnost, snaha vymezit se proti mainstreamu, touha šokovat či provokovat, či jen udělat něco, co zcela jistě nekoresponduje s tradičními hodnotami. Tento trend se mně osobně líbí, to zcela určitě, na druhou stranu zřejmě brzy zevšední. To by byla škoda, ale street art nebo různé guerilla akce mi dnes zní jako jakási klišé. Každý, kdo chce být originální a tvářit se skutečně umělecky, udělá něco šokujícího, morbidního nebo prostě čistě nekonvenčního. Nakolik je to pouze projev lidské nátury, nakolik nutnost, protože nic jiného by neupoutalo, stojí za zamyšlení.
Ale on ten boom stejně asi nemůže vést k ničemu jinému než k vytvoření nějakých parametrů, nějakých hodnot či měřítek výstřednosti, podle kterých se nakonec pozná subjektivní hodnota. Pokud má něco prokázaný smysl, má to hodnotu. Co ale s věcmi, jejichž smysl je nesmyslný, ale přesto se líbí? Ať už literární či jiný výplod fantasie, v kultuře asi nelze vytvořit anarchistické prostředí pro kohokoliv. Ale stálo by to za to.
Známý se nedávno rozhodl, že bude fotit výlohy ve městě. Tedy, ty nejzdevastovanější, samozřejmě. Co se stane, až bude výsledek? Dostaneme poměrně pěkný soubor povedených fotografií, konstatujeme, jak je to v našem okolí hnusný, a rozejdeme se zas žít své maličké nicotné životy. Nebo celou věc pojmeme jako apel, ať se tu tedy konečně něco děje, ať to ospalé město probudíme a zvelebíme k obrazu svému, započneme velkou diskusi se všemi, kterých se to týká. No, tak to sotva.